Staré články 1
Příspěvky a Paluba 12. 5. 2007
Mám prosbu na vás všechny. Já vím, že tyhle stránky jsou moje iniciativa, ale chci vás poprosit, jestli byste mi pomáhali s těma článkama. Pokud třeba se někam půjde, tak aby psaní článků nebylo jen na mně. Nemusí to být dlouhý referáty. Prostě jenom shrnutí. Dix mockrát. :-)
Ták a teď k pátku. Pro mě a Adama to byla asi poslední větší akce před naší Maturitou. A Omský už taky mnoho času nezbývá. Proto jsem byl mile překapen, kolik lidí dorazilo. Já jsem jel na Palubu rovnou z Vysočan s novým Yo-Yem, které se později večer těšilo velké oblibě. U stavby nového cirkusu Eden (tohle si prostě nemůžu odpustit:-) ), jehož stavba pokračuje k radosti všech sešívaných srdcí velice rychle, jsem potkal Pokiho zabraného do esemeskování.
Dorazili jsme na Palubu, kde, k našemu překvapení, nebyl nikdo. Ale jenom jsme přesunuli dva stoly, už přicházela Squadra Omská :-) ve složení Marky, Marti, Jana. Takže už se nám utěšeně začaly plnit ochozy. Pak ještě dorazila kamarádka omskaček, o které vím akorát, že je snad házenkářka, a chvilku po ní dorazil náš palubácký páreček Adam a Mouni. Jo, a málem jsem zapomněl zmínit, že po dlouhé době se mezi námi objevil ztracený syn Paluby - Fráňa. V té chvíli už byla zábava v plném proudu, u parketu se rozcvičoval dýdžej.
Vrcholem večera (alespoň do té doby než jsem odešel:-) ) byl trojzápas ve fotbálku mezi týmy Poki, Honza a Adam, Fráňa. Po dlouhých a napínavých bitvách, kdy se ke každému týmu odklánělo a přiklánělo štěstí, zvítězili Adam a Fráňa. Je třeba podotknout, že za góly, které nám dali v rozhodujícím mači, by se nemusel stydět ani kanonýr Siegl - většina byla po tečích, prazvláštních odrazech a střelách, které popírali fyzikální zákony. Ale jinak všechna čest vítěznému týmu. Vzhledem k už zmiňované maturitě, jsem se nedlouho po následující zdrcující porážce v partii minigolfu s Adamem rozloučil se všemi a pelášil domů nad učebnice a do postele. Je pravda, že nakonec byla aktuální pouze druhá varianta.
Závěrem bych chtěl zmínit pár drobností. Děkuji všem, co se zůčastnili, a chtěl bych poprosit všechny páteční papparazzi, aby mi poslali fotografie z akce. Díky mockrát.
Poslední zvonění na Omské
Zdravíčko všem čtenářům tohoto „reportu“. Honzík mě zaúkoloval, abych shrnula poslední zvonění na OMSKÉ, tak mi nezbývá, než se do toho pustit. :-) Vezmu to hezky z mého subjektivního pohledu, snad se na mě nikdo za to nebude zlobit. ;-)
6:00 neúprosný budík na mobilu vyřvává a upozorňuje mě, že je čas opustit to báječné pohodlí a teploučko, které mi nabízí moje postýlka. Nahlas si zanadávám na nebohé studentíky Omské, kvůli kterým musíme tak brzo vstávat, abychom je pěkně jako správní piráti oloupili o jejich drobné. Navleču se do svého pseudopirátského kostýmu, připravím si razítka, pokladničku a podobné nutnosti. Po všech každodenních ranních úkonech nakonec opouštím před sedmou hodinou byt a jdu na tramvaj – dokonce jsem si vzpomněla na kytičku pro naši třídní ještě v předsíni, takže jsem se nemusela vracet a chvátat (první úspěch dne! :-) ). Jedu starou dobrou známou cestou do školy, koukám se z okénka - 11 let touhle cestou jezdím každý den! Lidi v tramvaji si mě celkem nevšímají, což je fajn (když jsem šla na focení za děvku, pozornost jsem přitahovala větší :-D). Je to i tím, že můj „kostým“ není ještě dobře rozpoznatelný (mám na sobě bundu, na klíně tašku a kytku, šátek ještě nemám na hlavě).
Vystupuju a jdu ke škole, trošku se divím, že nikoho nepotkávám – až u cukrárny míjím béčáky. Zdravíme se, prohodíme pár hlášek a já pokračuju dál ke škole. V dálce rozpoznávám Domi a Marky – první pirátky z oktávy A. :-) Moc jim to sekne! Domi mě chce obrat o peníze, nebo zastřelit („Peníze, nebo život!“). Konečně jsem u školy, kde malý hlouček mých spolužáků dolaďuje své kostýmy atp. Pár kluků má vypůjčené kostýmy z půjčovny, takže vypadají fakt senzačně. Když ke škole dorazí polonahý Vojta se spoustou bambitek a šavlí, vítáme ho aplausem. (Ještě malá poznámka – takhle poránu byla venku fakt kosa!)
Rozmisťujeme se, přípravy vrcholí a konečně přicházejí první studentíci Gymnázia Omská. Postávají bojácně opodál, ale my se nedáme! Podařilo se nám „urvat nejlepšího fleka“ – stojíme ve dveřích školy, takže každý musí projít okolo nás. Pirátka Marti vnucuje neplatičům naši skvělou „limču“ – slanou vodu. Já vesele rozdávám razítka a děkuju za milé příspěvky do kasiček. Některé děti mě až překvapily, jak byly štědré. Před školou se tvoří pořádný chumel a většina lidí už vůbec neprotestuje a jen se chce dostat do „bezpečí“ školy. Zástupce se snaží být vtipný a říká nám, že máme vybírat studijní průkazy za pozdní příchody (pan zástupce byl dnes vůbec velmi vtipný, když nás po posledním zvonění nechtěl nechat, abychom si došli do šatny pro věci; nepočítám už ani zákaz aut před školou, ze kterých jsme chtěli pouštět hudbu, ani zákaz programu na hřišti, který jsme nakonec prostě obešli, a na hřišti si to celkem užili, ale o tom až za chvilku ;-) ).
Potom, co jsme „zkásli“ celý ten zástup, ještě chvíli postáváme venku celí zmrzlí, ale nakonec jdeme do tepla do školy. V šatně si připravujeme bonbony a dohadujeme se o nejrůznějších věcech. Před druhou vyučovací hodinou se mi ještě podaří ukecat pár lidí, aby se mnou šli ke vchodu, že ještě někdo určitě přijde do školy na devátou. Postávání u vchodu se opět vyplácí, sice už naše kořist není nijak moc velká, ale jsme příjemně překvapeni příspěvkem naší bývalé chemikářky, paní profesorky Kubešové, která otevírá peněženku a dává nám dvoustovku (děkujeme :-) ). Prý to máme za ty útrapy.
Teď už je na čase se odebrat do třídy a převzít si vysvědčení. Tradičně si zase „příjemně“ vyměňujeme své názory s třídní, která má ještě pár poznámek k našemu chování atd. Nakonec nám všem dává vysvědčení a my jdeme připravit program na hřiště. Já jedu ještě s dalšími pro kytičky pro všechny naše profesory. Paní v květinářství nás udivuje svým příspěvkem do pokladničky – dává nám slevu.
Přijíždíme ke škole a pospícháme na hřiště za ostatními. Za chvilku už začíná zábava. Naše třída si připravila skvělý bowling s kokosovým ořechem a lahvemi od rumu, ale tato hra je vedením zakázána. Házení kostmi se moc neujímá a ani náš občerstvovací stánek neobléhá fronta, přesto si naše výborné nápoje (např. Vzbouřencovu krev, Energy sépii nebo Žraločí moč) a Bábovku s chaluhami pár lidí kupuje. Nakonec ale většinu jíme a pijeme my (no, nebudu vám nic nalhávat). Bohužel ani naše největší akce neprobíhá tak, jak jsme si představovali – dražíme omluvenky ze zkoušení. Netvrdím, že to dopadlo katastrofálně, ale čekali jsme větší účast studentů a větší „bitky“ o autogramy profesorů.
Ještě bych aspoň stručně měla zmínit „atrakce“ ostatních tříd. Béčko hraje na hudební nástroje, pořádá soutěž v páce, prodává jídlo, má stánek, u kterého se hádají příchutě koření... Čtvrťák pořádá souboj s košťaty na lavičce a má nějakou šlapací věcičku, kterou neumím popsat. :-) Po hřišti taky pobíhají naši kluci a lijí po kamarádech z nižších ročníků vodu. Kamarádi si to nenechávají líbit, a tak jsme trošku zlití i my okolo. Ještě jsem si teď vzpomněla na hlouček lidí, který celou dobu kouřil vodní dýmku – no comment. :-)
A to už je asi k programu na hřišti vše. Čas na úklid, rychle běžíme s kytičkami za profesory a hurá do třetího patra, odkud vycházíme na naše poslední zvonění. Křičíme, pískáme, házíme bonbony a kropíme vodou. Ostatní se na nás smějí, tleskají nám, krčí se a schovávají před vodou. Mám krásný pocit, ale zároveň je mi už trochu smutno, když míjím své známé z nižších ročníků, svoje bývalé spolužáky. Vycházíme před školu, kde se ještě odehraje menší scéna s vedením školy, ale nakonec vynášíme věci z šaten ven, loučíme se a rozcházíme domů s příslibem, že se večer sejdeme a aspoň trošku zakalíme.
Slavná-neslavná maturita H. H.
Po probuzení někdy v sedm hodin jsem zjistil, že nejsem schopen sníst jediný kousek chálky. No jo, nervy. A začaly stoupat. Máti naštěstí zpacifikovala mého bráchu aby nedělal bordel když jsem se ještě učil. Částečně pro to aby mi pomohla a částečně pro to aby ho ochránila před mým hněvem:-). Opravdu jsem nebyl ve stavu bezstarostné nálady. V půl dvanácté jsem byl už kompletně vymydlený, načesaný a oblečený a vzhledem k tomu, že jsem už doma neměl co dělat vyrazil jsem směr jáma lvová. Cestu mi zvedla četba našeho úžasného sportovního deníku Deník Slavia-Sport kde jsem se velmi pobavil tradičním prskáním redaktorů-anti sparťanů.
Už jsem zahýbal za roh k naší škole když jsem narazil na trojici Andrej, Lucka a Adam. Všichni už měli hotovou maturitu, bez překvapení všichni s vyznamenáním (Ale Lucko, dostat jednu dvojku, to je pro tebe potupa co :-)). Andrej jel za spolužačkou, jeho prítelkyní, která byla tak vynervovaná, až se spekulovalo, že možná na maturitu ani nepříjde. Adam mi popřál hodně štěstí a šel slavit. Já pokračoval dál teď už is s půlkilovou zásobou jahod, které mi jediné připadaly, že by byly dneska jedlé. A navíc působily velice pozitivně. Na schodech do posledního patra, kde se maturity odehrávaly jsem potkal jednu z mých potenciálních Nemesis, pana Nezkusila. U toho jsem si jahodami rozhodně šplhul. Pochválil mi je s tím, že i on měl to ráno jahody ale v “mysli”. Tím samozřejmě nemyslím, že by je měl na mysli, měl zkrátka, hezky česky, vločky:-).
V místnosti pro maturanty bylo pár dnešních obětí, pár septimánů a dokonce i pár už-odmaturantů. Ti nás krmili sebevědomými prohlášeními a i jinak se nás snažili podpořit. V tu chvíli už začínalo být jasné, že spolužačka Anča opravdu nedorazí, že to asi opravdu bohužel psychicky neunesla. Velká škoda. Abych se už konečně trochu posunul, Ve čtvrt na jednu jsem tedy nastoupil na potítko já s mojí krásně vylosovanou otázkou z angličtiny: Communication and Media. Rychle jsem si načmáral pár poznámek (Teď když se tak na ně koukám tak nechápu jak jsem je pak mohl přečíst) a hurá na zkoušku. Vzhledem k tomu, že angličtinou jsem si byl jistý jako žádným jiným předmětem, troufnul jsem se i hádat se zkoušející. I když to nebylo ani tak sebevědomím jakožto tím že mě vyloženě sr...la. Naprosto zbytečně se držela předlohy a nechtěla dát vůbec prostor k vlastní tvořivosti. No ale zvládl jsem to nakonec dobře.
Po dvaceti minutách mezi maturitní pauzy jsem vyrazil na další předmět. Na předmět kde člověk věděl nejméně co čekat od zkoušejícího. Na zeměpis s nevyzpytatelným panem Vlachem. Chvilka napětí.... A hurá, vylosoval jsem si Německo. Hned jsem se na potítku vrhnul na atlasy, ze kterých jsem vydoloval všechny možné i nemožné informace. Při zkoušení byl Vlach docela v klidu, i když pár záludností přidal, jako například jak se jmenuje řeka protékající Stuttgartem podle které se jmenuje stadion tamního fotbalového mužstva. Inu, Vlach je ještě větší sportovní psychopat než já.
Zeměpis jsem měl tedy za sebou a měl jsem z něj velice, velice dobrý pocit. Ale musel jsem se chystat dál. Francouzština. Předmět kterého jsem se děsil nejvíce. Vylosuji si alespoň dobrou otázku? Samozřejmě že ne. Umění ve Francii. Už na potítku jsem si říkal, že je to v p...... No ale něco jsem si připravil. Při zkoušce to byla tragédie. To už jsem věděl, že budu rád za známku numero quattro. Před závěrečným předmětem, kterým byla čeština, jsem stál před nelehkým úkolem. Zkoncentrovat se tak, aby můj obličej přestal mít barvu jarní trávy a moje ruce se přestaly třást jako osiky. To se mi jakž takž podařilo a výsledkem budiž relativně solidní výkon při pojednání o středověku.
Se všemi zkouškami za mnou jsem čekal na výsledky. Když už nás konečně zvali do místnosti, tak se zjistilo že spolužák co maturoval taktéž se někde zatoulal s dcerou dr. Bubna. Konečně ale dorazil a mohli jsme vstoupit. Nejdříve měla předsedkyně krátký proslov a potom už četla známky. Dominik Voříšek: 4,4,4,1. Mohl slavit. A byla řada na mě: angličtina 1.... bez překvapení, zeměpis 2.... tak tady jsem překvapený byl. Francouzský jazyk.... tuším průser, předsedkyně se ve stylu reality show odmlčí na deset sekund...... 5. Český jazyk jsem už ani nevnímal.... za 3. Už jen jako formalita potřesení si rukou s každým z maturitní komise a ven z místnosti.
Šel jsem volat mámě. Naštěstí mě obrovským způsobem pomohla tím, že mi to nikterak nezačala vyčítat. Za to jsem jí strašně vděčný. Teď, s maturitou za zády už zbývalo jediné. Zlejt se. V Nordice už byla slušná skupinka lidí tak jsem si dal s nimi panáka becherovky na úvod. Po tom jsem si ale radši objednal quiche abych do sebe dostal alespoň nějaké jídlo. Tak jsme popíjeli, povídali si historky z maturity, mě chodily povzbuzující smsky od různých lidí (Díky moc všem!!!) a vládla dobrá nálada. Náš učitel na angličtinu už tradičně vylitý mi děkoval už podesáté ten večer za to, že jsem ho vždy respektoval a že byl na mě hrdý při maturitě z angličtiny. Okolo osmé jsme se rozhodli složit na “veselou trávu” a tak šel kamarád shánět. Vzhledem k tomu, že se hrálo finále Ligy mistrů, ozývalo se od našeho stolu pravidelné hecování.
Při úvodním výkopu se vrátil kamarád se zásobičkou a mohli jsme jít na první. Zatím to se mnou neudělalo nic. Po poločase byl tak akorát čas na druhé. Stále nic. Pak přišel kamarád skejták který to opravdu umí připravit, dali jsme třetí a to byl konec. Totální výtlem až do konce zápasu. Jen zázrakem jsem dokázal srozumitelně zaplatit servírce, pusu jsem měl jako žoužev. Ale nakonec jsem se zdárně dostal domů kdy jsem se jako zázrakem nevymlátil na eskalátorech do metra. Přeci jen není dobrý nápad v tomto stavu brát jezdící schody po dvou:-). Doma jsem zalehl na kutě a usnul.
Teď je osm ráno, jsem vyspalý jako rybička a ani hlava mě nebolí. To je vcelku zázrak po včerejším večeru. Teď už pouze zbývá si užít maturitní večírek a pak se začít připravovat na přijímačky na VŠ. ENDE...
PS: Dík všem co tenhle report přečetli až do konce :-)
Můj maturitní den (A. Č.)
Před pár dny jsme si s Honzou řekli, že až uděláme maturitu, tak z toho každý napíšeme svůj „report“. Honza už tady svůj má, takže mě o pár minut předběhl. Nejspíš proto, že jsem teď línej cokoliv dělat, natož psát. :)
Já měl čas losování první otázky v 8:15, takže jsem musel ráno vstávat zase nekřesťansky brzo, protože jsem na maturitu nechtěl přijít na poslední chvíli, jako chodím každý den do školy. Vlastně už chodil...:) Moje ráno se asi moc nelišilo od rán ostatních maturantů. Po probuzení nervózní převalování se v posteli, sprcha a lehká snídaně na uklidnění, při níž jsem se stihl naučit eště dvě otázky, na které jsem se jaksi nestihl podívat :), kvapem uvázat kravatu, nechat si popřát hodně štěstí a jde se na to. Cestou do školy jsem si pustil oblíbenou muziku a snažil se na nic nemyslet. Jenže opravdu není příjemný ráno potkat učitele, od kterýho jsem v životě dostával akorát trojky a čtyřky. (Zdravíme pana Ševice a jeho „super“ předmět Historická geografie!). Pak už jsem asi naposledy vystoupal v naší školičce do 4. patra, potkal nervózní spolužačku Lucku a holky z béčka a ....pak už to rychle uteklo a šel jsem dovnitř.
První předmět čeština – ze slohovky jsem měl trojku, takže úplně v pohodě jsem nebyl. Říkám si: „Hlavně ne Historickou prózu....“. A co se nestalo, vylosoval jsem si jí. K tomu jsem ještě dostal na potítko mluvnici, kterou jsem zrovna neuměl. Nějaký téma/réma..znáte to někdo? Sepsal jsem si svoje myšlenky, mrknul do čítanky a už mě volali. Takže jsem natahoval literaturu co to jen šlo, jen abych se nedostal k mluvnici. Za Jiráska mě pochválili, získal jsem jistotu. Jenže na mluvnici taky došlo, takže tam moje akcie zase trochu klesly. Improvizace se mi povedla tak napůl.:)
Pak už to bylo lepší, čekala mě anglina. Sice jsem si jí, stejně jako češtinu, jednou přečetl, ale tam už jsem si věřil víc. Co se ale nestalo – říkám si opět: „Snad nedostanu Political systém of UK, USA and CZ“...A samozřejmě, že jsem ho dostal. Podruhý otázka číslo jedenáct a podruhý přesně to, co jsem nechtěl. Takže rada pro ty, co to čeká – Neříkejte si pro sebe to, co nechcete, ale naopak to, co chcete!:) Nakonec si myslim, že se mi to celkem povedlo a jak jsem se později dozvěděl, chtěli mi dát dokonce jedničku... :) Přitom jsem u nás v Aj spíš tak na 2 – 3.
Pak už mě čekal ten největší strašák – ZSV. Speciálně filozofie, kterou jsem se učil (a nestihl se naučit) na poslední chvíli. Připomínám, že u nás je filozofie 15 otázek ze 30. Takže 50% šance, že si to vylosuju! Nakonec se mi vykompenzovaly ty první dva předměty a dostal jsem krásnou otázku číslo 7 – Základy teorie státu. Navíc oba zkoušející byli fakt milí, takže tam jsem byl sám se sebou spokojen. :)
Na závěr jsem měl dějepis – předmět, kterej mám nejradši a jedinej, co jsem se učil pořádně. A opět otázka číslo sedm a opět celkem dobrá – Středověká společnost, vzdělanost a kultura. Nebo tak nějak.:) Tam jsem si s nimi docela popovídal a už to bylo takový uvolněnější než třeba ta čeština ráno:)
Pak jsem přišel do místnosti a čekal s Luckou a Andrejem na verdikt komise. Věděl jsem už, že maturitu mít budu, tak jsem byl víc než spokojen.:) U nich bylo jasné vznamenání, přecejenom kdo jiný by měl mít vyznamenání než dva asi nejlíp učící se lidi ve třídě, co snad v životě neměli trojku na vysvědčení. Já o svých studijních výsledcích v oktávě radši pomlčim, i o té čtyřce z matiky.:X :D
Po asi patnácti minutách si nás zavolali a začalo vyhlašování výsledků. Andrej čtyři jedničky, Lucka jedna dvojka (teeeeda Lucko:D) a pak já. Čekal jsem už kvůli slohovce a nepovedené mluvnici trojku. Nakonec vyhlásili: Čj 2, Aj 2, ZSV
Učitelé nám potřásli pravicemi a šli jsme vesele domů. Před školou jsme potkali Honzu a rovnou jsem mu popřál hodně zdaru. Bohužel to nakonec ne úplně dopadlo, jak už to Honza píše, ale budeme mu držet palce v září, kdy už to pro něj ten jeden předmět bude jistě jen formalitka. ;)
Lucka mi ještě nabídla, že můžu s ní a jejím přítelem (zdravíme PoKyho :) ) zajít někam posedět. Nakonec jsme skončili na zahrádce restaurace na Flóře, kde vaří PoKyho kamarád.:) Pak už jsem nechtěl dál dělat „křena“, tak jsem se od nich odpoutal a jel jsem za Mouni. Nechtěl jsem jí otravovat při jejím svaťáku, protože to není fér, ale sama mě chtěla vidět. :) Nakonec jsem v tom horku musel jít ještě v obleku přes Zahraďák pěšky, protože nějakej blbec s kamionem strhnul trolej. Když jsem pak přišel v osm domů, byl jsem utahanej jako kotě. Ale šťastnej. Tomuhle se totiž přesně říká „příjemná únava“. A jak se mi pak příjemně spalo... :)
Tak snad jste to dočetli až do konce. :) Nedivil bych se, kdybyste to vzdali v pasáži o maturitě samotné. Ale jak mám jinak napsat report z maturity aniž bych mluvil o maturitě samotné? :) No prostě těm, co to dočetli do konce děkuju za jejich čas a těm co ne, tak taky. ;) :) Na závěr jen to, že pokud jste si všimli nějakých gramatických chyb, čárek atd. , tak mě na ně nemusíte upozorňovat, vim že tam určitě někde jsou, ale opravovat to nehodlám. Takže vám to bude k ničemu. Dneska se mi totiž opravdu nechce přemýšlet. A navíc už se těším na náš dnešní maturitní večírek. :P
Maturitní večírek Truhlářské
Předem se omlouvám všem kteří se zúčastnili maturitního večírku gymnázia Truhlářská, že je v tomto reportu vůbec zmiňuji, některým by se mohlo zdát, že je pomlouvám ale tak ať...:-) o nic snad nejde.
Po hodně divoké po-ne-maturitní noci jsem se tak nějak probral a chystal se na odpoledne... Nejdřív mě čekalo finále poháru na Větrné Hůrce přezdívané Strahov. Po srazu s některými palubáky proklínanou Severní Frakcí - nebo spíše frakcí severní frakce. Sešlo se nás jen pět. Ale o tom asi nechcete moc číst. Takže to jen shrnu. Za podpory 3. nejvyšší návštěvy letošní sezony na Strahove jsme si všichni vychutnali první krok k letošnímu doubleu. Paráda. Ikdyž sledovat některá kreténská individua v našem kotli bylo občas slušně řečeno na přes držku:-).
Po zápase jsem posledním autobusem spěchal dolů ke Karlovu náměstí a následně do Nebe. teda nechystal jsem se skákat z Nuseláku. A i kdyby, do nebe bych se asi nedostal :-). Zpět ke včerejšku. Se Snow Patrol v uších jsem dorazil do klubu kde už všichni hromadně nasávali Mojito a všelijaké jiné tekutiny s příměsí ethanolu různých koncentrací. Vzhledem k tomu že jsme měli pro začátek neomezený účet na 10 000. Vzhledem k tomu, že jsem přišel později než ostatní, tak jsem si musel pospíšit. Trojitá dávka fraknovky na začátek budiž tomu důkazem. Co Adam povídal tak stihnul s Pavlem Tupým ve dvou vypít porci pro osm lidí během chvilky. Mezitím jsem se začaly pouštět maturitní videa. Video našeho Áčka bylo samozřejmě lepší a kvalitnější. Jak jinak :-). Částečně zásluhou adamovy perfektní gymnastiky v druhém dějství a mých úžasných tanečních kreací ve finále.
Po filmech mě čekalo milé překvapení v podobě ježíška Kristýny která každému ať už úspěšnému nebo neúspěšnému maturantovi předala navíc 500 korun na útratu (Omská tiše závidí:-)). Zbytek peněz z maturitního plesu. Rozhodl jsem se netroškařit. Půllitr plný frankovky budiž tomu důkazem. O asi hodinu kecání později a asi pátem odmítnutí tancování s nejmenovanou osobou (Michaelo, promin fakt ne:-)), si mě vzala stranou naše, v tu chvíli už značně rozjetá, paní ředitelka a začala ukázala mi jak funguje školní korupce v praxi. Byla mi slíbená bezproblémová zářiová maturita pokud na chvíli zabavím učitelku němčiny. Po tomto návrhu mi do rukou vrazila do rukou dva panáky vodky a šel jsem střídat Dominika u baru. Vzhledem k tomu, že už jsem byl v tu chvíli v příjemné náladě, zamotala se mnou ta vodka velice slušně.
Někdy po půlnoci jsme se rozhodli pro cirkusový pokus. Pro začátek tento pokus shrnu rovnící. Kryštof + Absinth+ Zapalovač = ústní plamenomet. V praxi to dopadlo tak, že při třetím pokusu, kdy jsem držel zapalovač před Kryštofovou pusou, mi moje ruka vyplála díky tomu že mi jí Kryštof zdařile poprskal. Takže neúspěch. Vzhledem k tomu, že jsem se potreboval trochu probrat, tak jsem šel čekat na zastávku na našeho Amerického anglického-konverzátora Anila. Po návratu do baru jsem se rozhodl přejít na jahodový pohon. Ale cítil jsem se nějak zvláštně. A nebylo to alkoholem. Uvědomil jsem si, že takhle si užívat, vidím tyto dvě třídy naposled v životě a hrozně to na mě dopadlo. Musel jsem si jít sednout ven na ulici kde jsem si na křižovatce prozpěvoval Star Star od The Frames, pozoroval hvězdy a měl co dělat abych udržel emoce jakž takž na uzdě.
Po návratu se poslední přeživší rozhodli přemístit se do nějakého levějšího a klidnějšího podniku. Jenomže ouha. Venku jsme s hrůzou zjistili, že obří mísy se škvarky zůstal v baru. A bez něj se nikomu nechtělo odejít. Tak jsem se obětoval a spolu s velkým množstvím pečiva jsem ho propašoval ven. Nebyla to jediná věc kterou jsem propašoval. Splnil se mi dávný sen, přinést si domů sklenici Stelly Artois. Ostatní si sklenky chtěli vzíti taktéž, ale vzhledem k tomu že ještě nedopili obsah, tak byli vcelku nápadní, takže si je vyhazovač vzal hezky zpět. Vyrazili jsme přes Národní Třídu na Václavák, až jsme došli k malému Nonstopu u ulice Na Příkopě. Ta cesta byla opravdu zábavná, přeci jen pohled na společensky unavenou bandu ex-oktavánů stojí rozhodně za to. Nejkouzelnější asi byla skupinka Adam, Andrej, Anča, Michaela, Pavel, která celou tu štreku zvládla v hromadném objetí. Tam jsme si objednali hromadnou dávku chmelového moku a kecali dál. S Michalem, Adamem a já nevím s kým ještě, jsme dali fotbálek který jsem pokaždé takticky prohrál. :-)
Postupně začali lidé odpadávat až nás zbylo, pokud se nemýlím, pouze 5. David, naše třídní, Michaela Bětka a já. okolo půl sedmé jsem už opravdu cítil, že je nejvyšší čas vydat se směrem domov - můj pokoj - moje postel. Cestou jsem si poprvé v životě koupil denní noviny před tím než jsem šel spát. Fakt divný. Doma jsem ještě vyřídil mojí elektronickou poštu a pak konečně zapadl do postele. Díky celá třído za tenhle večírek. Budu si ho pamatovat. :-)
PS: musím pochválit milé a pohledné servírky na Strahově. Donášely nám chmelku až pod nos na tribunu. Takže obsluha rozhodně splňovala naše požadavky jak na kvalitu tak kvantitu:-)
PPS: mrzí mě, že jsem si nenahrál mojí show na parketu kdy jsem si po dlouhé době zatančil naplno kozáčka.:-)
PPPS: v sekci videa jsou 3 videjka z párty.
MMD – Markétin maturitní den
Svůj maturitní den začnu hezky už ve tři ráno. Nepočítala jsem s bezproblémovou nocí, ale myslela jsem, že to bude spíš nervozitou. Kupodivu jsem usnula v pohodě a i klidně spala až do tří, kdy mě probudila děsná rána. Když jsem se zorientovala, zjistila jsem, že venku je pořádná bouřka a díky tomu, že nemám žaluzie ani závěsy, jsem nemohla ještě hezkou půlhodinku usnout, protože mi celý pokoj osvětlovaly blesky. Nakonec jsem usnula a spala až do šesti, kdy jsem musela vstávat.
Sama jsem se dost divila, že jsem se cítila úplně normálně, možná mi to ještě úplně nedocházelo, možná jsem si uvědomovala, že s tím stejně už nic neudělám…Cestou do školy jsem poslouchala mp3 a pozorovala další maturanty, co se taky přesouvali na zahájení. Pak do tramvaje nastoupila Gábina ze čtvrťáku a začaly jsme probírat samozřejmě maturitu. Taky jsem si udělala ostudu, protože Gábina se mě ptala na nějakou anglickou gramatiku a já jí na to odpověděla, že tohle teda fakt netuším, přičemž jsem zjistila, že nás poslouchaly moje zkoušející i přísedící z angličtiny. No, pěkně to začalo :)
Ve škole jsme všichni nastoupili do maturitní místnosti, vyslechli si proslovy (Maty si ho výborně připravil :)), předali kytice a většina se zas vydala domů. Mně se domů nechtělo, tak jsem, ještě s Jíťou, zůstala podporovat holky, co maturovaly dopoledne. Celkem rychle to ubíhalo a holky si vedly dobře. Když se přehouplo přes poledne, začala jsem být mírně nervózní. Pak ale přišli kluci, co maturovali se mnou a udělali z toho spíš komedii, nebo nevím, jak jinak nazvat naší modlitbu k bohu maturity :)
Potom už to šlo všechno rychle, Ládík na potítko, po něm Michal a pak už já. První byla čeština, ze který už jsem nemohla propadnout, přesto jsem trošku nejistá byla. O moc se to nezlepšilo, když jsem vytáhla dvacítku a hned mi bylo jasné, že je to česká meziválečná poezie, kterou jsem fakt nechtěla. Potvrdilo se, že o čem se mluví, to si člověk vytáhne. Poezii jsem zvládla nad očekávání dobře. Pak jsem s Ivkou mluvila o jídle v angličtině a pod 24 se skutečně schovávalo Food and healthy life. Dějepis a s ním starověký Řím taky patřil k lepším otázkám, ale pak přišel horor. Samozřejmě, že jsem se zmínila o černé Africe, takže mě pak ani moc nepřekvapilo, že jsem si vytáhla devítku, jedinou otázku, kterou jsem vyloženě nechtěla. Nakonec jsem se s ní nějak poprala, ani mi nepřišlo, že tak hrozně. Byly se tam na mě podívat holky a taky to nehodnotily nějak katastrofálně, prostě tak na trojku.
Čekání na výsledky kluci krátili tancem ala Michael Jackson nebo John Travolta :) Úsměv na tváři mi trošku zamrzl, když jsem se dozvěděla známku ze zeměpisu (už se tady o tom nebudu rozepisovat, zas bych se rozčílila, jako od tý doby už několikrát, například, když jsem zjistila, že mi to zkazilo i známku z češtiny, ale to už je fuk…). Domů vzal Michal mě a Jitku autem, cestou jsme hráli hru, která by se dala nazvat „Č… na tři? Mach!!!“ :)
Doma jsem byla asi deset minut a pak jsem šla s mamkou do pizzerie. Zapomněla jsem si telefon doma a musela jsem se pro něj vracet, takže jsem samozřejmě cestou do Tchýně za ostatníma maturnatama chytla ten nejprudší déšť. Ve Tchýni to kluci začali rozjíždět s B52, takže atmosféra byla už celkem brzo dost uvolněná :) Po půlnoci ale zavírali, takže jsme se nakonec rozhodli, že půjdeme domů. Před barem jsme se ještě vyfotili (moc pěkná fotka, všichni voláme na Denisu, ať se jde s náma taky vyfotit, takže nám to moc sluší, a druhá fotka nevyšla…). Mně pak ujela noční tramvaj před nosem a při představě, že v tom dešti čekám půl hodiny na další, jsem s radost přijala Domči nabídku, že můžu spát u ní. To ale znamenalo, že mě ještě čekala cesta s ní a Any pěšky na Floru. Any byla očividně v dobré náladě, protože několikrát asi pět centimetrů přede mnou skočila do louže a celou mě namočila, pak mi poslala do obličeje mokrou větev (na to, že jsem neměla nic na převlečení, dobrý), metala přemety do schodů a završila to kotoulem přes zábradlí, které ale mělo dole ještě jednu tyč, takže se Any zasekla, nemohla tam ani zpátky a my jí musely vysvobodit :) Od té doby jsem jí neviděla, tak je snad v pořádku :) My už to pak jenom došly, zalehly a ráno vyrazily zas do školy dělat ostatním morální potvory :)
