Staré články 3
U Petárka 7. 9. 2007
Zdravíčko všem! :-) Dnes je úterý a to je už docela dost dnů po pátku... Tím chci říct, že tento report, rozhodně nebude napsán „začerstva“, a proto si od něj moc neslibujte, protože už ze mě moje bezprostřední dojmy vyprchaly. Pokud chcete nějaké bezprostřednosti, doporučuju vám si přečíst Markétin příspěvek do diskuse na fóru. ;-)
Na páteční akci U Petárka jsem dorazila jako poslední z přítomných, takže netuším, jak se to tam rozjíždělo. Měla jsem to „štěstí“, že jsem cestou chytla menší (jo, to bylo štěstí, že jen menší) deštíček, a tak jsem byla celkem ráda, když už jsem konečně vlezla dovnitř (přestože jsem se málem natáhla na klouzajících schodech
:-D ).
Překvapila mě a mile potěšila přítomnost Andreje s Aničkou, protože (i když je osobně neznám) vím, že moc nikam nechodí. Ještě tam byl David, který se pak ale za chvilku někam vytratil za jinými kamarády. Svým příchodem jsem vyhnala ze židle Adama, který mě pustil na své místo, a já tak mohla sedět celý večer mezi „Omskou“ (ex, fňuk... :-) ). Náš stůl se tedy rozdělil na dvě čtyřky – na Truhlářskou a již zmíněnou Omskou.
V průběhu večera se událo pár věcí, které stojí za zmínku, např. fotbálek Adam + Honza proti Marky a Marti. Holkám se moc nedařilo, ale budiž jim útěchou, že neštěstí ve hře znamená štěstí v lásce. ;-) Marti byla nějaká vysmátá a ještě teď ji mám před očima, jak se smíchy svíjela nad fotbálkem, jak ječela, když dostala gól, a jak odbourala Marky, až se Marky svezla k zemi. :-D Kluci trošku nestíhali a jen po sobě koukali, co se holkám stalo (na Honzu teď prásknu, že se mě následující den po icq ptal, jestli byly holky opilé :-) ). :-D No, já s Janičkou jsme se taky dobře bavily při té podívané. Musím říct, že mě fotbálek s „nekonečnou“ zásobou míčků fascinoval. :-) (Bylo jich asi 23 za dvacku? – Adam mi to říkal a já už nevím přesně. ;-) )
Další povedenou událostí večera bylo focení s brýlemi. Jeho výsledek již můžete vidět na stránkách a můžete si zkusit tipnout, kdo je kdo. Pokud si přečtete komentáře, zjistíte, že ani já sama si nejsem jistá, na které fotce vlastně jsem. :-) Touto cestou prosím Honzu o odtajnění a případně o vytvoření fotogalerie z pátečního večera.;-)
Ještě bych chtěla zmínit DJ, který hrál nejprve nějaký hip hop, což mě a Marti potěšilo, Marky naopak rozhořčilo, a potom něco pro mě neidentifikovatelného, prostě „duc duc“. Souhlasím s Marky, že kvůli hudbě jsme neslyšeli vlastního slova, ale na to už si začínám v hospodách zvykat. :-/ Jen jsem moc nepochopila, proč tam platí DJ, když tam není místo, kde by se dalo tančit (je tam sotva místo na projití)...
A to by bylo ode mě k pátečnímu večeru asi tak vše, neb koukám, že už je toho zase nějak hodně. :-) Mějte se krásně a dovolte mi vás nalákat na náš příští report, který se bude týkat zápasu Kontroly pohody... :-)
Bowlingbar podruhé
Honza chtěl report, tak ho má mít…A radši hezky pěkně začerstva, takže místní čas: 0:00. Sice moc nevím, co se dá o dnešku napsat, ale o něco se pokusím.
Tak nějak se usoudilo, že už dlouho nebyla žádná akce Paluby, takže by nebylo marný něco uspořádat. Organizace se chopil Honza a vymyslel akci hned na úterý. Moc jsem nevěřila tomu, že se takhle rychle něco dohodne, ale po dvou smskách se povedlo pár lidí k akci zlákat. Sice se , aleJsraz konal v Bowling baru na Ruský, kam je to odevšud daleko účast byla celkem slušná.
Než jsem se přikodrcala přes ucpaný centrum (ano, opět problémy s ), už na mě čekali Marti, Mouni a Honza. Sice naJtramvajemi, Marti Honza se pak rozeběhl směremJjinym místě než se domluvilo, ale budiž k bowlingu, takže místo půl hodiny nám cesta trvala jenom asi 25 minut I Moně, která tam ještě nebyla, se cesta zdála dlouhá, takže na tomJ V bowlu už čekala Janina a pak dorazili ještě Adam,Jfakt něco bude Fráňa a Any, který Honza zapomněl napsat a pak to svedl na nás :OP. Narváno zrovna nebylo, takže nám nic nebránilo v zábavě. Pilo se Poborskýho pifko, hrál fotbálek (zase špatnej, ono když se nedá poznat, ), kterej HonzaJkde má panáček hlavu a kde nohy, tak se nehraje zrovna s Adamem povětšinou vyhrávali a nikdy se nezapomněli za to pochválit ), pouštěly se písničky z jukeboxuJ(no nikdo jinej to za ně neudělá (teda jako vždy hlavně Honza pouštěl, btw. Dlužíte mi dvacku :OP), fotilo se na mobily a kecalo o všem možnym. Fráňa s Marti o zemědělce, Adam s Honzou o Truhlářský (i když budou tvrdit, že ne…asi jsou v ) a, na normální poměry málo, i Omská o Omský.Jtomhle nedotknutelný
Někdy kolem jedenáctý jsem už seděli v bowlu sami, jukebox vypnutej a všude kolem židle na stolech. Když obsluha chtěla zavřít kasu, museli jsme chtě nechtě domů. Vlastně bysme museli asi i tak. Někteří druhej den ),Jtotiž vstávali na brigádu, někteří už i do školy (že by Any? ) aJněkteří museli druhej den zvládnout obojí (nechci se litovat, ale… někteří možná mohli i vyspávat. Společně jsme došli na Vršovický náměstí a odtud už každej po vlastní ose. Doufám, že i ostatní měli štěstí jako já a dostali se brzo dom.
O pátku asi jen krátce, záslouhou především Mouni, ale i s přispěním Marky, PoKyho a Adama se podařilo naše slavné stránky revitalizovat. Ukazuje se, že když to dělá více lidí tak to má mnohem větší šmrnc. Každopádně dva dny před samotnou akcí bylo dohodnuto místo, naše vcelku tradiční hospoda U 100 Piv. Když jsem dorazil tak mi Mouni okamžitě vynadala, že mám spoždění a že si měla vzít knížku :-). Spolu s ní už tam usrkávala zlatavého moku Any.
Okolo osmé hodiny dorazili promrzlí sešívaní z větrné hůrky. Marky odmítala sundat bundu a ještě se dožadovala mé mikiny. Já teda žádnou neměl takže měla smůlu. S PoKym jsme okamžitě vyzvali naše dvojčátka Marky a Marti k trojzápasu ve fotbálku. A začalo se tradičně výhrou nasich sličných slečen. Potom se ale mě s PoKym podařilo hru zklidnit a v následujících dvou zápasech jsme dámy s přehledem vyřídili. Když poté měly Marky a Marti podlézat stůl, na čemž jsme s PoKym negentlemansky trvali radši rychle a nenápadně zmizely.
Vzhledem k tomu, že jsme cítili formu, troufli jsme si i na další dvojičku neznámých protihráčů a překvapivě jsme znovu triumfovali. Až poté nás dokázali porazit mezitím dorazivší Adam a Marti. Any už mezitím začala býti v nejlepší náladě a živě diskutovala o všech životních tématech s naší hvězdou Jořanem. Ten si vyloženě užíval pozici mezi slečnami už zmiňovanou Any a Mouni.
Někdy okolo půl dvanácté (pokud se nepletu) odešel Adam a postupně i Dvojčata. My zbylí jsme zvostali do přibližně dvanácti a pak se taktéž rozprchli domů. Mě se mezitím podařilo minout jednu tramvaj, do další mě nepustili revizoři a ve třetí jsem narazil na Jořana a nahlas nadával nad pány kontrolory přičemž na konečné stanici se zvedl cápek v bomberu a že prý kontrola jízdenek tak jsem mu ukázal platný lístek který jsem si mezitím koupil po asi čtvrthodinové štrece po tramvajových kolejích.
V Hostivaři měl Jořan ještě dilema jestli nezapomněl v tramvaji obal od mobilu ale cestou k ní našel v kapse lávek pivka a rozhodl se, že si raději vypije to pivko. Ještě poděkování všem co dorazili a ti co nedorazili tak dorazí příště. PND... to není Punk's not dead... to je Paluba's not dead :-)
Maturitní ples hotelovky a především Martina Talůžka
Hm... report z Martinova maturáku. Čím začít, asi tím, že mě Marky a Marti měly chuť zabít za můj pozdní příchod k Lucerně. Je pravda, že zpozdit se o čtvrt hodiny není zrovna ideální. Ale co má člověk dělat když ty vlasy ne a ne uschnout a nemá nikoho kdo by mu vyžehlil košili?
Každopádně v okolí Lucerny už byl hafec lidí, přeci jenom fakt, že na tento ples musí všichni žáci té školy byl znát. Takže když jsem konečně našim dvojčátkum rozdal lístky s jejich jmény a zatlumočil Martinovo upozornění, že nejsou rozhodně zadarmo, vešli jsme dovnitř. Marky si nasadily trnové koruny, pardon – boty s podpatky. Jo asi bych měl zmínit že jim to moc slušelo :-). Ale o to se snažil ten večer asi každý. Někdo více úspěšně, někdo méně. V přízemí jsme narazili na našeho slavného (po půlnoci spíše neslavného) maturanta a skupinku P-town lidí. Pokud mě paměť neklame tak to byli Honta T. David a Skalič. Ale to vás asi moc nezajímá.
Co je postatné je, že Martin nám předvedl v plné parádě svou novou vlasovou kreaci. Tady si dovolím malou odbočku. Někdy minulý týden, mi Martin psal na icq, že chtěl aby mu jeho matka obarvila proužky vlasů na blond. Každopádně se to nepovedlo a Martin vypadal jako kdyby ho někdo -služně řečeno- pomočil. Takže začal zvažovat koupi klobouku (podle Honzy T. vypadal jako naprostej vidlák, jen ta sláma z pusy mu nečouhala). Po té měl vlasy zrzavé až rudé a nakonec z toho vznikl hodně tmavý brunet.
My pánové jsme zašli k bohemákovi (btw: ta svině pořád točí děsný podmíráky) pro pivko, slečny daly přednost jablečnému Friscu. Jinak svět je malý. Já potkal na plese bývalého spolužáka Pepu, bývalého spoluhráče z KP, Báru z Pivek a Omská si taktéž někoho našla.
Martin jako tanečník zazářil
Pak už začalo předtančení a po něm už nastupovaly čtyři hotelové třídy. Martinova a třída se zastavila v rohu nalevo od pódia. Nástup to byl rozhodně efektní, ale pro množství lidí – především slečen – podle mě lehce chaotický. Zde si dovolím druhou odbočku. Jenom v Martinově třídě měli většinu kluci. V ostatních to byly především slečny. Pokud se nepletu tak v těch ostatních třídách kolísal počet mužské poloviny mezi třemi až osmi exempláři.
Vzhledem k tomu, že jsme měli tu čest stát za Martinovou máti, vyslechli jsme si dostatek komentářů a kritiky na jeho nový účes. Pak už přišlo na řadu šerpování – Martinova tří měla šerpy žluté, bohužel nápis mi však unikl, neb má paměť po této noci má řadu prázdných míst. Po všem tom šerpování, focení a dojatých pohledech od rodičů těchto ratolestí se třídy odporoučely na chvíli mimo parket, ale během chvilky byly zpět s plachtami a už jela Abba s jejím věčným hitem Money, money, money. Martin asi chtěl být v dětství popelářem, protože zde se s nadšením ujal zametání za svou plachtou...
Po té už přišly na řadu tance. Nejdříve ten učitelský – bohužel Martin nám ze svého umění nic nepředvedl (dobře, dodám, že ZATÍM. ale nepředbíhejme). Po té následoval tanec rodičovský a tady už se i komíhal. Myslím, že to byla Mazurka. Pak už byl parket všech. Někdo tancoval lépe, někdo hůře. Někdo na velkém, někdo na malém prostoru. Ale všichni byli happy.
Po chvíli jsme se už rozhodli začít panákovat. Martin s jeho bratrancem a dalšími se rozhodli dát už ani nevím co – akorát se pamatuji, že to bylo hnědé. já se chtěl přidat, jenomže na absinth byla příliš velká fronta. Tak jsme s Martinem rovnou dali další kolo. No, nebudu se přetvařovat, málem jsem hodil šavli. Ale nakonec jsem to s lehce pochroumanou grácií ustál.
Co dále zmínit z plesu? Asi především překvapení které si připřavila Martinova třída kdy předvedla – teď si nejsem jistý terminologií – takže mě Monika asi zkritizuje.. Dance battle. Jednalo se o souboj v tanci mužů proti slečnám. Vždy jedna strana zatančila svojí choreografii a čekala čím je trumfne druhá strana. Ač laik v těchto vodách, musím říci, že byli skvěle sehraní. Bohužel naše hlavní hvězda se podle jedné verze styděla, podle druhé nenašla partnerku.
Když jsem se vrátil k Marti a Marky, zjistil jsem, že už vzdaly postávání na podpatcích a rezignovane posedávaly na schodišti. Zkusil jsem je seznámit s Pepou, ale jiskra nepřeskočila. Ani se nenechaly přemluvit na afterparty. Do Martina mezitím strýc lil o patro výš panáky takže potom Martin už téměř nechtěl slézt z parketu. Jeho matka se mi mezitím snažila vnutit taneček s jeho sestrou, ale vzledem k mým tanečním neschopnostem jsem to s díky odmítl.
Holky odešly někdy v půl dvanácté – asi se moc nebavily. Já jsem tak různě pendloval, Martin byl fuč a o seznamování evidentně asi nestály. Navíc Marti vzhledem ke svému bydlišti musela stihnout poslední metro.
Po dvanáctý jsem začal hledat Martina kvůli afterparty, ten v té době už byl slušně sťatý, chtěl kupovat panáky všem okolo a jeho otec jakbysmet. Jestli jste někdy chtěli vidět sebe o 20 starší tak tady jste měli příležitost s Martinem. S otcem se objímali u baru, přičemž dávali dalšího panáka. Poté rodina Martina finančně vybavila na afterparty a mě dali za úkol ho tam odtáhnout. Což nebyla úplně snadná práce. Ještě ve druhém patře se mě snažil přemluvit na dalšího panáka.
Šavle a foťák
V Lucerna music baru jsem se tomu ale už nevyhnul. Přes všechny mé protesty se mi dostalo dalšího absinthu. Tentokrát jsem to radši smíchal s džusem a s Martinem si připálil doutníky. Chvíli po absinthu do mě chtěl Martas lít vodku. To už jsem se před ním začal schovávat. Navíc se nějaký jeho kamarád vytasil s travkou. Tak samozřejmě, že jsme ani jeden neodmítli. Martin už v té době společnsky spal – další stádium společenské unavenosti. Proto jsem se ho rozhodl vytáhnout ven na čerstvý vzduch aby se alespoň trochu probral.
Když jsme vyšli ven, Martina popadla potřeba. Přestože jsem mu radil aby šel k vratům protějšího domu, netrefil se a všechno vypustil na výlohu foto-obchodu Škoda. Alespoň se mi ho podařilo dotáhnout na Václavák a vnutit mu hamburger aby alespon dostal do sebe trochu tuků. Mezitím se kolem nís začali slétávat černí pasáci. Místo aby je Martin někam poslal, začal jim vykládat jak miluje Pobřeží slonoviny Ghanu. Pasáci evidentně nevěděli jak reagovat. Většinou je lidi posílaj do míst kam slunce nesvítí nebo si jdou užít s jejich ovečkami.
Poté co pasáci utekli, vedl Marťas několika minutový monolog na téma proč nemá rád angličany a obzvláště bílý angličany, přičemž mu vystydl jeho hamburger. Vzhledem k tomu že byla zima jak v psírně, rozhodli jsme se vrátit. Martin okamžitě vletěl na parket a začal tancovat stylem – v jedné ruce hambureger, v druhé Karolína. Chvíli na to se maturanti rozhodli zopakovat dance battle, tentokrát už mnohem uvolněněji, bez nervů. Při finále se celou dobu povzbuzující Martin a Honza T. rozhodli skočit mezi ostatní tanečníky a tanečnice, přičemž Martin to zrovna nevybalancoval.
Co ještě zmínit... Asi to, že po chvíli Martin předvedl opravdový šavlový tanec přímo uprostřed parketu. Honza T. měl naštěstí rychlé reakce a hned ho odvedl na záchod. Tam Martin vzpamatoval a během chvíle byle ready pokračovat. Navíc se s Honzou a ještě jedním spolužákem rozhodli předvést striptýz. Prostě “show must go on”.
Já vzhledem k tomu, že jsem poslední dny proseděl do noci s učením, rozhodl jsem se to zabalit někdy ve dvě. Vzhledem k tomu, že jsme měli s Martinem bundy na společný věšák a vzhledem k tomu, že se Martinovi lístek od toho věšáku povedlo ztratit, protáhl se mi odchod o další půl hodinu. Poté jsem už ale bez problémů odešel a dojel v klidu do Podolí.
Na závěr pár informací z druhé ruky: Martin při šavli trefil Honzu T., Honza T. vytuhl v metru a prý byl totálně zaprasenej.
Současně upozorňuji, že tento report vyjadřuje z velké části mé osobní zážitky a dojmy a proto ho berte s nadhledem. :-) Zároveň si nejsem jistý zda-li jsem trefil všechny události chronologicky správně. Pokud ne, předem se omlouvám.
Maturitní ples Peteho, tedy Petra Hovorky
PoKy: Hned, co mě Pete upozornil na svůj ples, byl jsem odhodlán jít - ne sám, ale ve dvou. Moje Lucinka to docela uvítala, takže nic nebránilo tomu, abychom šli. Zatím jsme vlastně ani netušili, kdo další dorazí.
Lukáš: Na fóru PF jsem si přečetl Peteho pozvánku na jeho maturitní ples, ale vzhledem k pracovním povinnostem, které mi připadly právě na čtvrtek 7.2. to prostě nešlo. Tak jsem byl připraven se omluvit s tím že pokud to půjde, tak se zastavím po práci. Jen co jsem se chystal dát vědět Pítýmu, tak mi volal a srdečně mě zval na ples, což mě moc potěšilo, ale bohužel jsem mu oznámil, že to moc nevidím.
PoKy: Ptal jsem se fráni, ten prý jít ale nemohl. Lukáš (zde známý jako SmrtSpartě) měl zase práci, a tak to vypadalo, že to nebude zrovna červenobílý ples. Nicméně čas pokročil a bylo třeba vyjednat s Petem předávku lístků pro mě a pro Lucinku. Předávka měla proběhnout potajmu u mojí milované školy. Nakonec se tak i stalo, Peteho jsem spatřil sedícího a moc nevnímajícího na lavičce u tramvajové zastávky. Předal mi dva lístky s tím, že se kontrolní útržky často trhají samovolně působením času a jiných vnějších vlivů. Lístek měl velmi pěkný design a to z prostého důvodu, navrhla ho totiž Peteho přítelkyně Hanka. Chvíli jsme jen tak seděli a povídali si (asi tak 15 minut). Mimo jiné mi Pete trochu zklamaně ohlásil, že asi ze známých nepůjde nikdo další, jen Spivi, který měl s Petem také sraz. Po chvíli také dorazil. Opět jsme chvíli seděli (asi tak 20 minut), načež jsem se jako první rozhodl, že je čas vyrazit.
Lukáš: Člověk míní pán bůh mění, den nato mně volal kolega, že by se mu víc hodilo, kdybych vzal pondělí 11., na což jsem přikývl a v ten moment jsem nevědomky měl ve čt volno. Poté co mi to došlo, tak jsem psal Pítymu, že se stala změna, ale že nemám lístek! Pítý mě ujistil, že vstupenky se budou prodávat uvnitř Kongresového centra a že s nimi nebude problém. Tak jsem se začal domlouvat s Pokym.
PoKy: Ve středu po florbale (tedy den před plesem) mi Lukáš po cestě domů řekl, že se cosi změnilo a že najednou na ples může jít také. Vytáhl jsem z peněženky lístky, abych mu je ukázal, ale koukám, že útržky jsou oba téměř utržené. Cestou domů jeden odpadl úplně. Pete mě ujistil, že to nevadí, takže jsme na ples vyrazili víceméně společně a se všemi částmi lístků (Lukáš bez něj).
Lukáš: Sraz si dáváme v 18:30 na zastávce metra „C“ Vyšehrad, já tam jsem o 10 minut dříve a čekám na Pokyho s Luckou. Ty přijíždí cca 5 minut po mně, a tak vyrážíme společně na ples. Já teda ještě pro lístek… Vcházíme do hlavního vchodu kongresového centra, procházíme chodbou k eskalátoru, u kterého je stoleček. Za ním dvě sympatické slečny u kterých si kupuji vstupenku, pak jdeme do šatny odložit si bundy a hurá na ples!
PoKy: Když jsme společně dorazili do Kongresového centra, Lukáš si hned oddychl. Lístky totiž prodávali hned u vchodu, bez fronty a dokonce dvě usmívající se slečny. Pak jsme navštívili šatnu. Tam si Lucinka sundala kabát a odhalila tak svoje krásné šaty, Lukáš pro změnu sundal australský klobouk z klokana. Směrovka k plesu ukazovala jasně, ale já se zastavil. Před námi stálo několik slečen vietnamského (nebo čínského) původu, jedna s děrovačkou v ruce. Docela jsem váhal, jestli jdeme správným směrem, protože jsem se bál, abych se neocitl na nějaké asijské slavnosti, ale opravdu jsme šli správně. Tak jsme se zjevili přímo na místě činu. Dali jsme si něco k pití a prohledali snad všechny patra, ale nenašli jsme ani Peteho, ani Spiviho, ačkoliv ples už začal.
Lukáš: Našli jsme si místo nahoře na patře, podívali se na Pítýho předtančení (kterého se účastnilo asi 9 párů), kde předvedli mimo jiné i zvedačku, za kterou by se styděl i sám Patrick Swazy. Stáli jsme ale stále mezi stolky, a tak jsme si po tomto představení našli alespoň neobsazený stoleček, ze kterého jsme sledovali slavnostní maturitní nastoupení a představování jednotlivých studentů, později šerpování a tanec s učiteli a rodiči.
PoKy: Přemlouval jsem Lucinku už dříve k tanci, ale zřejmě se styděla, i když je pravda, že parket byl opravdu zatím celkem prázdný. Nicméně čas pokročil a stále se „šerpovalo.“ Když pak i to skončilo, začalo se opět tancovat a tentokrát i s naší účastí. Doba ale pokročila ještě dál a najednou se před námi objevil Spivi se svou kamarádkou Žanetou, kteří už nás zřejmě hledali. Podíval jsem se na mobil, kde jsem měl několik zameškaných hovorů a jednu sms, ale to už teď bylo jedno. Vyrazili jsme k baru, kde jsme si dali skoro všichni jablíčko. Co se ale nestalo, najednou se před námi objevil Pete. A pak se objevily další dvě verze Peteho – jedna větší a silnější, pak verze - Pete v budoucnosti. Bylo vcelku jasné, že je to bratr a otec. Dočkali jsme se i Hanky a já zatím kontroloval šaty Lucince, protože mi bylo jasné, že jsem jí je pošlapal.
Lukáš: S Pítým jsme si připili na zdraví na **** ******, ale po chvíli se Pítý opět vzdálil, že se musí připravit na vystoupení, které nám u baru neodtajnil a nechal nás tak ještě chvíli v napětí. Potom jsme ještě diskutovali na baru, ale zanedlouho jsme si šli najít stoleček s vyhlídkou na závěrečné představení osmi tříd. První ze tříd měla hudební vystoupení, kde zahráli dvě písničky (nutno podotknout, že výběr druhé písně od Karla Kryla byl docela vkusný, nejenom pro text písně, ale i od interpreta, protože jestli pánové z bývalého režimu tam nahoře slyšeli, že Kongresovým centrem zní právě Karel Kryl, tak se musí v hrobě obracet. Poté ale přišla na řadu Pomáda, na kterou tancovala Pítýho třída, ta si vysloužila bouřlivý aplaus. Poté jsme sešli dolů za Pítým, poděkovali mu za pozvání, udělali si společnou fotografii a šli zpět do šatny pro bundy, klobouk, jak Poky zmínil a vyrazili domů, Poky ještě na hůrku doprovodit Lucku.
PoKy: Lucinka bydlí docela daleko a čas pokročil, takže poslední metro bylo dávno pryč. Je docela dobrodružství jet odněkud z Butovic někdy po půlnoci domů nočními linkami. Už byla docela zima, ale autobus přijel včas. K mému překvapení jsme v něm jeli skoro celou cestu jen já a řidič, až kdesi na Jinonicích nastoupilo dost podezřelé a opilé „úkáčko“ s poněkud zakrvácenou rukou. Když autobus zastavil na konečné na Andělu, opilý Ukrajinec se připotácel k řidiči a o čemsi diskutoval. Řidič otevřel jen přední dveře, abych snad nedej bože nevystoupil a nenechal ho s tím individuem o samotě. Já se však po chvíli protáhl kolem nich i těmi předními dveřmi a Ukrajinec naštěstí po řidiče po chvíli vystoupil také. Slyšel jsem, jako by mě volal, ale dělal jsem jako by nic a hlavně se neohlížel. Došel jsem na tramvajovou zastávku, kde už čekalo dost lidí, nicméně Ukrajinec došel až sem a každého (včetně mě) se zeptal, nemá-li oheň. Překvapivě nikdo neměl. Načež odešel a po cestě cosi neadresně vykřikl, ovšem netuším co.
Noční tramvaj z Anděla přijela brzy, takže jsem si stoupl kamsi stranou od houmelesů (mimochodem jeden nich si celou dobu intenzivně slintal na bundu tak, že byla celá mokrá). Na sedačkách vedle mě seděl nějaký Slovák, takový ten typ, co má spoustu kamarádek, pečlivě si nagelovává vlasy, zajímá se o značky oblečení a baví ho nakupování a disko. Nechci říct přiteplený, tak nevím, jak to obejít. Tenhle Slovák si povídal s nějakou slečnou, ani nevím o čem, ale najednou se mě zeptal, co jsem měl k večeři. To jsem nečekal ani já, ani ta jeho kamarádka. Nicméně mi tenhle rozhovor nevadil (na rozdíl od povídání s úkáčkem), tak jsem mu odpověděl, že jsem si osmažil přírodní řízek. Načež ho to jaksi „vyděsilo“, jak je možné, že to nedělám tři hodiny a pořádně si s tím nevyhraju, apod. Jenže co má člověk dělat, když na to má včetně konzumace jen 20 minut? Nicméně jsem se na chvíli zabavil, bylo to zajímavé, ale to už jsme byli na známé zastávce Lazarská, kde tramvaj dlouhou dobu stojí. Tu jsem si všiml u dveří tramvaje kamaráda Kryštofa, který měl pod bundou slávistický dres. Vracel se domů z fotbalu. Vystoupili jsme na I.P. Pavlova a jak jsme si povídali a sledovali pár opilých slečen, které s alkoholem ztratily svou důstojnost a na drahých podpatcích se válely po zemi, ujela mi tramvaj. No nic, řekl jsem si a podíval se na jízdní řád… Nicméně vyšlo mi lepší jít pěšky než čekat. Cesta z Prahy
Hodně štěstí při maturitě Pítý!