Paluba forever... our time is up

Oslava narozek PoKyho a fráňi

Ahoj vši,

zavázal jsem se, že nějak sesmolím report z Pokyho a Fráňovy oslavy narozenin. To udělám rád, ale předem se omlouvám za to, že si nevzpomenu na všechno. Přeci jen jsem na oslavě nebyl celou dobu a navíc jsem mel ke konci zachmelkovanou hlavu.:-)
Začnu mým odpolednem. Vzhledem k tomu, že jsem musel ještě zajet pro dárky pro naše oslavence, vyjel jsem z domova už někdy okolo čtvré. Dárky jsem sehnal bez problémů, ale ozvala se mi máti, že si zapoměla klíče od bytu. Tak jsem ještě dopil pivko v hospodě kde jsem se koukal na naše úžasné, božské reprezentanty, přičemž jsem došel k závěru, že ta naše liga není zas tak strašná když útočník Sparty hravě strčí do kapsy nagelovance z Lyonu. No co, alespoň si člověk hezky zanadával. Tak jsem poté ještě jel domů abych mámě konečně odemkl. Když tak nad tím přemýšlím, tak ani nevím jak jsem jel do Vršovic. Zvláštní. Káždopádně jsem přijel na Palubu někdy okolo půl osmé a hned se na mě spustila kritika, že jako reportér jsem měl přijet včas. Dámy a Pánové... trhněte si :-)
Myslím si, že je podstatné zmínit, že kromě několika tváří které jsem nikdy v životě neviděl, tak jsme poprvé a doufejme, že ne naposledy na Palubě přivítali Pokyho přítelkyni a mojí ex-spolužačku Lucku Brachovou. Lucka plnila nejen roli Pokyho něžné polovičky ale i dodavatelky fotografického náčiní, za což jí tímto děkuju. Pokud se nepletu, tak v tu chvili už byli na Palubě: Marky, Marti, Any, Adam a oslavenci Poky s Fráňou. Ostatní nedokážu vyjmenovat protože je opravdu ale opravdu neznám.
Pár minut po mém příchodu, dorazili další členové PF. Adamova Mouni, Jana a POZOR!!! dorazil někdo koho jsme opravdu už nečekali. Původně totiž vyhrožoval, že s náma půjde do hospody nejdřív v říjnu. inu nakonec bez nás prostě nevydržel. Tak moc jsme mu asi chyběli.
Nikdy bych nevěřil, že někdo dokáže zrudnout víc než spolužák Andrej. Ale Poky mu v sobotu zdatně konkuroval. A přitom šlo o banalitu jako je snězení masové kapsy na Palubě. Snad se za tuhle poznámku na mě nebudeš zlobit Poky:-). Ale měl bych pokračovat. Co zmínit za nejzajímavější body tehle akce... Myslím si, že podstatné rozhodně je to, že jsme udělali historicky první hromadnou fotku PF. Sice to jeden člen velice dlouho zdržoval - viď Lukáši:-) - ale nakonec se to zdárně podařilo. Výsledek si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Současně s tím bych chtěl poděkovat všem členům za to, že přispěli na tyto stránky. Během následujících dvou týdnů tyto peníze pošlu na potřebný účet. Nebojte, žádný tunel nebude :-).
Dále stojí za zmínku dárky co oslavenci dostali. Tak tady to bude složitý. Omlouvám se předem za mou vrtkavou paměť. Takže, na co si vzpominám: Určitě si pamatuju na hajzlpapír se znakem mého milovaného klubu na "vytření si pr....le Spartou". Ale uznávám, že to je vtipný :-) Dále ti dva dostali slávistické víno, Půllitry s pivem, nějaké pochutiny a hrnečky znovu se slávistickým motivem. Co na té Slávii všichni vidíte? :-)
Zpět k oslavě. V deset hodin došlo k dvěma tradičním a současně tragickým událostem. Zaprvé zdražili pivo (teda jestli se ta břečka pivem dá vůbec nazvat) a začala diskotéka s DJejem Paluba. Samozřejmě se hned někteří chytli a začali trsat. Zbytek se bavil pozorováním černovlasého metrosexuála který předváděl na parketu nechutný taneční kreace a ještě se při tom pozoroval v zrcadle. Samozřejmě byl celý večer prokládaný partiemi fotbálku a co jsem tak zaslechl tak náš elitní fotbálkový tým dvojčata se opět nenechal zahanbit a opět vyhrával.
Půlhodinu mezi 11:30 a 12:00 nemůžu okomentovat, protože jsem zmizel ven s mp3 přehrávačem abych nemusel dál poslouchat tu disco-bídu. takže se omlouvám. Každopádně, když jsem se vrátil zpět, Adam s Mouni už zmizli směr Dóm a ostatní se pomalu přesunuli ke stolum u fotbálku. Evidentně už všem začala lézt krkem diskotéka. Marky už taky pádila na poslední tramvaj a metro takže se naše groupa zmenšila ještě víc. Tak jsme další půl hodinu řešili všemožný i nemožný témata (dle mého nejvtipnějším tématem bylo dilema holek co měly spát u Any o tom co si dát k jídlu. Nakonec se teda rozhodly pro spaghetti... to jenom pro úplnost:-)) až se nakonec podstatná část osazenstva rozhodla odejít též na kutě. Já to měl snadné, noční tramvají na Ípák a pak domů. Holky to měly horší, protože zaprvé musely pěšky až na Orionku a za druhé je doprovázel Tomica :-).

PS: Už jen závěrem, dík všem co se zúčastnili myslím si, že to byla vcelku povedená oslava.:-)
PPS: Dík Luci a Fráňovi za fotky

Bowling – pingpong – fotbálek – hokej – bar – prostě změna

A je to tady!
Po dlouhých dohadech a váhání to jednou muselo přijít. V poslední době se mezi námi stále častěji volalo po změně nasávacího prostředí, ale dosud chyběla vůle se k tomuto zásadnímu kroku odhodlat Až po rozjetí diskuze na toto téma jsme si především díky Pokymu a jeho nabídce hospod začali vybírat z jiných alternativ, než je naše Paluba. Volba padla téměř jednoznačně na Bowling bar v Ruské, jen Marky měla připomínky na dopravní dostupnost, ale i ona nakonec svolila. Nebylo tedy potřeba otálet a již ve čtvrtek v podvečer jsme se dohodli, že to v pátek otestujem. Bylo to hodně narychlo, přesto účast potvrdilo minimálně šest lidí.
První jsem dorazil já s Janou. Měli jsme za sebou namáhavou procházku po botanické zahradě. Navíc v úmorném vedru, tudíž jsme nelenili a spěchali na pivečko. Ani jeden jsme přesně nevěděli, kde se bar nachází. S jeho nalezením jsme však neměli větší problém, nepočítám-li hledání vchodových dveří. Hned po vstupu jsem začal sčítat a kontrolovat možnosti vyžití, o kterých byla řeč a díky kterým tento podnik vyhrál náš minikonkurz. Bowling, fotbálek, kulečník ve formě billiardu i karambolu, stolní hokej nebo spíš ruční metaná, jukebox a dokonce i ping pong. Taky mě potěšilo klidné prostředí. Ale abych zase nehodnotil jen pozitiva. Jedním z nich měla být i plzeňská dvanáctka. Bohužel pro nás milovníky desítek je zde nabízen průměrný Samson za nekřesťanských 23Kč!
Na místě jsme byli už v šest, nějakým nepochopitelným způsobem jsem si vyvodil, že to byl čas nástupu. Ten byl však určen až o hodinu později. Tak už po půl hodince píšu Pokymu, ten docela vyděšeně odpovídá: „Vy už jste tam?“ Začíná mi docházet, že jsem asi něco popletl. Přitom i reservace uvedená na lístku byla na šestou, asi jsem nebyl jediný, komu hráblo. Byl jím i personál. Ale s Janou jsme si nestěžovali, sedělo se dobře. Jakmile odbila sedmá hodina, začala se naše skupinka utěšeně rozrůstat. První dorazil Poky. Jen o pár minut později byl následován Honzou, Marti a Martinem. Zanedlouho přišla i Marky s Any. Dále už následovalo běžné posezení. Holky řešily hlavně maturitu, přijímačky, třídní kalby, brigády, prázdniny. Celkem uzavřená diskuze, jak jinak. Během večera jsme si vyzkoušeli hned několik her. Poky s Honzou si to rozdali v metané, já s Janou jsme si zahráli kulečník. Po brzkém odchodu Marti byl k vidění i miniturnaj v ping pongu mezi mnou, Honzou a Pokym. To jsem měl však problémy s koordinací pohybu způsobenou jednak velmi dlouhou herní pauzou, jednak jsem již ten míček chvílema viděl dvakrát. Přesto Honza tvrdil, že to mam v ruce. Dodal bych, že v ruce to držim asi po čtyřech letech! Do konce večera ještě zaujala bitva o křížovku, kterou luštili Jana s Any, aniž by nám věnovaly své milé úsměvy a pozornost. Poté jsme se začali postupně rozpouštět. Ještě jsme stihli fotbálek, a potom už platit a domu. Náhodou jsem si všiml možnosti karaoke. Honza se toho okamžitě nadšeně chytil a už je sjednána naše vlastní karaoke party příští pátek. Venku byl příjemný letní večer. Nepotvrdily se mé obavy, že cestou domu již budu letně oblečen mrznou, a proto následovala příjemná cesta do našich postýlek.

Adamova TAJNÁ oslava

Dostala jsem za úkol napsat report o Adamově oslavě narozenin, pak to bylo přehozeno na Marky a nakonec se snad chtěl angažovat i Honza, ale, jak vidíte, zůstalo to na mně. :-) Než se však pustím do samotného popisu příprav a průběhu večera, chtěla bych moc poděkovat všem, kteří přišli, a zejména pak své pravé ruce – Honzovi, díky němuž jsem se dostala k několika potřebným kontaktům, potažmo vítaným osobám. Byl to vlastně opět Honza, kdo prosadil návrh pořádat oslavu ve Zlaté hvězdě. Jistě si vzpomínáte na moji „anketku“, zda raději přijdete sem, nebo do Pivek (Adam si nevzpomíná... :-D ). Nakonec musím uznat, že prostředí Zlaté hvězdy je přece jenom o dost příjemnější a zároveň jsme i nespadli do našeho stereotypu „Paluba-Pivka“. Chci poděkovat i těm, kteří nepřišli, ať už k tomu měli jakýkoli důvod (cesta do Amsterodamu na zápas Slávie s Ajaxem, soustředění šachistů, dovolenka na chalupě, nebo v zahraničí...). Jmenovitě bych „vypíchla“ Tomáše Mára a Lukáše Krejčího, se kterými jsem také vedla dlouhé rozhovory po icq. I když teda, Lukáši!!! Tys mi dával pořádný kapky! :-) 

A jak to vlastně všechno začalo? Kde se vzal ten nápad pořádat TAJNOU oslavu narozenin? To bylo tak... Adam mi vyprávěl o tom, jak se loni (tuším snad správně :-) ) pokoušel uspořádat si oslavu narozenin, ale díky jeho prázdninovému datu narození se nemohla většina pozvaných zúčastnit... :-( To oslavence natolik rozesmutnilo a vzalo mu chuť něco organizovat, že plánovanou oslavu zrušil (ani se mu moc nedivím, málem jsem udělala to samé, viď, Lukáši? :-P ). Adam se mě i mnohokrát ptal, jestli má letos pořádat oslavu. V momentě, kdy už byla letošní oslava dávno (pro Adama: Myslím, že jsem lidi ohledně oslavy kontaktovala prvně někdy v květnu. Jinak kdyby byl někdo zvědavý, kdy mě tedy napadlo uspořádat tu TAJNOU oslavu, musela bych odpovědět, že už je to tak dávno, že ani nevím. :-) ) naplánovaná a všichni jste byli pozvaní, mě tyto dotazy vyváděly poměrně z míry, neboť co na to říct? :-) Většinou jsem ho, chudáčka, odbyla slovy, že to musí vědět sám, jestli chce pořádat oslavu, nebo ne. :-) Taky se musím přiznat, že jsem se málem sama jednou prokecla, když jsem se ho chtěla zeptat, jestli se těší na oslavu. :-D Naštěstí jsem se včas vzpamatovala a nezeptala se. :-)

 Bylo to na jednu stranu příjemné, vědět, že děláte něco pro někoho jiného, abyste mu udělali radost, ale na stranu druhou to bylo i dost stresující, když vám většina nejlepších kamarádů  oslavence sdělila, že nemůže přijít, protože ..., ale že je jí to líto a ... Taky vás neustále sžírají myšlenky, jestli se to povede a lidé se budou dobře bavit, nebo jestli to bude tak trochu trapárna, propadák... Když se pak ještě začaly vynořovat komplikace typu „co když na někoho z vás narazíme cestou do Zlaté hvězdy“ (pro Adama: Napsala jsem podrobné instrukce, jak se v takové situaci chovat. :-D ), optimismus, že to klapne, mě opouštěl. Nakonec si ale myslím, že to docela klaplo – musím věřit Adamovým slovům. :-)

Jinak bych na tomto místě ještě chtěla pozdravit „otřeseného“ Honzu Škvora, který Adamovi asi v půl osmé volal, že se omlouvá, že má otřes mozku a je v nemocnici, že nemůže přijít na oslavu... :-D V ten moment stál Adam doma v obýváku a mně zatrnulo, když jsem ho slyšela říkat, že přece žádnou oslavu nemá... :-D Honza mi pak za chvilku ještě volal, že se omlouvá, že doufá, že nic nezkazil. :-) Nicméně Adamovi začalo trošku svítat, když jsem ho vedla směrem k Petárkovi a pak do ulice Ve Smečkách, kde jsou, jak sám řekl, jen samé hospody. Já sama netuším přesně, kdy se mu úplně rozsvítilo, to vám musí napsat (říct) sám. :-) Ale nezapomenu na Olinčino „vy jste tady taky?!“ (potkali jsme Olinku na schodech do klubu, když šla nahoru za signálem, aby si mohla poklábosit s Čikem ;-) ). :-D

A to už jsme byli na místě a Adam už musel mít úplně rozzářeno a rozžhaveno, když uviděl Vojtu (prý ho viděl jako prvního). Musím vám, lidičky, říct, že vaše „hodně štěstí zdraví“ mě fakt dostalo. :-D (Psala jsem jen tak z legrace Olince po icq, ať zpíváte Happy Birthday, až přijdeme... :-D ) A co bylo dál? No, přivítání, nějaký pokecík, předání darů (o těch za chvilku), objednávání pizzy, pití (od piv až po panáčky nejrůznějších chutí – Jořánek dostal absint, z čehož měl Honza fakt radost, když viděl, co to s Jořanem udělalo; jinak nějaké vodky, tequily, jablíčka? Vážně už nevím, co všechno jste tam okusili, když jste si dali pomalu každý něco jiného. ;-) ), hraní fotbálku, šklebení se do foťáků, Olinčino štěbetání, Jořanovo házení cibule z pizzy po přítomných, píchání vidličkou a nožem do Martiny (naštěstí jsem seděla v bezpečí, takže už nevím, koho všeho zase ohrožoval), Vojtovo shánění papírků na ubalení brka atd.

Dárečky! Opravdu originální, super, vydařené... :-) Jořanův samopal nás výborně rozesmál, slávistická krabice od Honzy a Martina rovněž, Adamekk s pilsnerem od „Omskaček“ byl taky senzační dárek, perníková chaloupka od Pokyho a Lucky udělala asi největší radost Adamovým chuťovým buňkám. :-) Doufám, že jsem na něco nezapomněla, ještě to „čekuju“ s fotkou, co si Adam doma vyfotil, ale zdá se, že jsem vyjmenovala všechno.:-)

Co napsat na závěr? Doufám, že jste se dobře bavili (jako organizátorka mám z toho pořád ještě zvláštní pocit – to víte, moje první akce ;-) ). Honza tvrdí, že nejlepší to bylo po našem odchodu – zůstal s Jořanem a Vojtou. On a Vojta byli v opojení inhalovaného dýmu, Jořan byl v náladě jako obvykle po konzumaci určitého množství alkoholu... Tak nevím... Mějte se, někdy na shle! ;-)

Paluba v Irsku

Marti, bohužel máš smůlu... cenzor může mazat cokoliv a upravovat taky :-) ale původní znění nechám... a reporty budeš za trest psát dál... :-)

Report!!! :)

Tak mi bylo svěřeno napsání reportu o páteční akci A protože by bylo vše tvrdě cenzurováno Honzou, rozhodla jsem se to napsat sem! Honza si vymyslel opravdu to nejlepší místo srazu...kde jinde než před stadákem Sparty A snad aby jsme si to tam s Marky a Janičkou co nejvíc vychutnaly, přišel tak o 7 min pozdějš Pak dorazil ještě Poky se slečnou... pěkně lilo a my jsme vyrazili do poměrně blízkého Irish Clubu. Celkem útulná hospůdka...začínáme s gambáčkem ... Vedle nás hráli nějací veselí Irové karty a u toho se postupně svlíkali a klikovali, když někdo prohrál ... (Honza byl již značně opojen Guinnessem, a tak se přidal a vesele klikoval ) Hráli nám k tomu My Chemical Romance, což pak vystřídali dva bubeníci s vlastními originálními texty Nakonec dorazil i Filip, kterej byl tak zaskočenej novym prostředim, že radši abstinoval. No moc dlouho nepobyl... Pivo vystřídaly koktejly a Honza to zakončil vínkem na dlouhé skleněné nožičce, která kupodivu zůstala vcelku (Jenom jednou měla namále, a to když se H. rozhodl tancovat po stole ) Nooo dobře... to co je v závorkách neberte moc vážně snad mě po tomhle už Honza nebude ukecávat na žádnej report!!! Martiiiiii

Co se povedlo a co ne po třech měsících

No tak tohle je bláznivý... psát článek téměř o ničem ve dvě v noci :-). Každopádně, máme za sebou přibližně 3 měsíce fungování stránek. Myslím si, že na to jak se to zdálo ze začátku jako naprosto potrhlá myšlenka, se tyhle stránky docela dobře rozjely. Tenhle článek bude proto tak nějak o bilancování. Co se povedlo a co ne.
Pro mě jednoznačně největším plusem je to, že nepíšu články sám. Že se často najde někdo jinej kdo je ochoten udělat trochu tý špinavý práce v podobě psaní reportů. Pro ty co to ještě nezkusili (naštěstí jich není mnoho), není to zas takový porod jak by se to mohlo zdát(samozřejmě srovnávat porod s psaním článku na www.palubaforever.cz se zdá být lehce přehnané :-), nemám nic proti rodícím ženám.). Každopádně kdybych měl vybrat nejpovedenější článek, tak by to asi byl Omská Omská Omská (31.5.2007). To jsem jenom koukal na adamovu a pokiho iniciativu :-). Nadruhou stranu si neodpustím rýpnutí, že se z toho dalo vymáčknout ještě víc, ale nejsme přeci bulvár (ikdyž taková paní T.Š..... no dál to nebudu rozpitvávat). Celkově to byla ale naprosto výborná investigtivní žurnalistika.
Dalším pozitivem je to, že se vůbec povedlo vybrat peníze na rozšířený provoz stránek. Sice vzhledem k mé lenosti to trvalo dost dlouho, ale nakonec se dobrá věc podařila. Co se týče návštěvnosti stránek, odpovídá to mým předpokladům, že po úvodním zájmu návštěvnost lehce opadla, aby po maturitě nabrala na obrátkách. V létě se očekávaně návštěvnost snížila, s tím, že na přelomu července a srpna dosáhla totálního minima. Od té doby ale zase začíná utěšeně stoupat. Nemůžu vynechat komentář diskusního fóra. Samozřejmě se musím pochválit za to, že po počátečních lapáliích a porodních bolestech (mě ten porod fakt dneska láká :-)) se problém fóra podařil vyřešit. Myslím si, že výsledek je minimálně dostačující. Tady také musím pochválit především Mouni a Marky které nás pravidelně zásobují svými momentálními myšlenkovými pochody náladami a názory :-). Nevím jestli zařadit korektorku Mouni mezi pozitiva nebo negativa :-) pro gramatickou korektnost stránek je jenom přínosem, pro moje ego rozhodně negativem. Ne, je jenom dobře, že mě s tou gramatikou prudíš Mouni.
Teď přejdu na kritičtější notu. Co mě mrzí zatím nejvíce je pasivita některých současných členů nebo členů budoucích. Ano, mluvím o vás Martine, Jano, Domi, Spivi... :-) troška aktivity není nikdy na škodu. Další negativum je především z mé strany. Lenost uploadovat všechny fotografie. Mám dost fotek například z RFP nebo z některých prázdninových seancí, ale nějak se pořád nemůžu dokopat k jejich publikaci. No snad se to zlepší na podzim.
Mezi nápady do budoucnosti je objednání sady triček s motivem PF. myslím si, že by to mohl být vcelku vtipný módní doplněk za který by se nemusel stydět ani Georgio Armani. Při hromadné objednávce by to ani nemuselo vyjít tak draho. Další věc je spíše prosba než nápad. Zkuste šířit odkaz na tyhle stránky mezi kamarády a kamarádkami. Snad to není věc za kterou byste se měli stydět. Na to máte být hrdí :-) Když už mluvíme o věcech budoucích, plánuju vytvořit nový atraktivnější dotazník bez těch debilních klubovejch otázek. Zvažuji je okořenit tím, že na ně budu vyžadovat odpovědi až poté co bude mýt vyslýchaný minimálně 4 piva = 1 promile v sobě ;-)
Co se týče statistik, tady je printscreen grafu z top listu ohledně návštěvnosti.
Ještě závěrem, tenhle článek má sloužit jako lehká reflexe. Takže pokud si vzpomenete, že jsem něco vynechal, neváhejte a napište to do komentářů pod článek. Rád na všechny připomínky odpovím.